Data iontových forem BPA
Bispikolylaminové ionexy M4195 · TP 220 · MTS9600 — podklad pro simulátory

Data iontových forem BPA ionexů

Rešerše experimentálních dat, výpočty speciace v PHREEQC a fit rovnovážných konstant, ze kterých teď vycházejí vsádkový i kolonový simulátor. Ke každé hodnotě je uvedeno, odkud pochází a jak je jistá.

Shrnutí

Protonace míst4,13 / 2,1 / 0,5pK₁ amin, pK₂ a pK₃ pyridiny (titrace M4195)
Kov v iontových párech≈ 55 %Ni, Co, Cu, Mn ve výchozím nástřiku (PHREEQC)
pKₐ HSO₄⁻ při 0,5 M síranu0,70Pitzer; původní model bral 1,6
Nová forma kovuM(HL)kov na pyridinech při protonovaném aminu
Volný Ni v 0,5 M citrátu, pH 2,510 %MINTEQ v4; původní model 99 %

Doporučená sada konstant (v simulátorech jako „Literatura + PHREEQC“)

Forma / reakcelog KZdrojJistota
L + H⁺ ⇌ HL⁺4,13Ogden et al. 2017 — potenciometrická titrace M4195, 1 M NaCl, 21 °Cměřeno ±0,04
HL⁺ + H⁺ ⇌ H₂L²⁺2,1Ogden et al. 2017 (starší zdánlivé hodnoty 2,2 v chloridu, 2,7 v síranu)měřeno ±0,1
H₂L²⁺ + H⁺ ⇌ H₃L³⁺0,5literatura citovaná Ogdenem: 0,5 (chlorid), zdánlivě 1,57 (síran)odhad
Cu²⁺ + L ⇌ CuL²⁺7,6fit Grinstead 1984 + Ogden 2017 (vzájemně nekonzistentní o 1,8 log); LFER s dien dává nezávisle 7,6±1
Ni²⁺ + L ⇌ NiL²⁺3,22fit na Grinstead 1984 (K při pH 2) a Ogden 2017 (pH₅₀ 0,54; 88 % při 0,1 M H⁺); rezidua ≤ 0,3 log±0,3
Ni²⁺ + HL⁺ ⇌ Ni(HL)³⁺3,32
Co²⁺ + L ⇌ CoL²⁺3,42fit na Grinstead 1984 (K při pH 2,0 a 3,2)±0,3
Co²⁺ + HL⁺ ⇌ Co(HL)³⁺2,18
Mn²⁺ + L / HL⁺1,70 / 0,46LFER: komprese 0,42 vůči dien (ověřeno na Ni, Zn, Cd, Cu) → podmíněná K při pH 2 ≈ 10⁰odhad ±0,7
Zn²⁺ + L / HL⁺3,22 / 2,41fit Grinstead (pH 2,0 a 2,7) — jen pro informaci, v simulátorech není±0,3
Cd²⁺ + L / HL⁺3,71 / 2,04fit Grinstead (pH 2,0 a 2,8) — jen pro informaci±0,3
Al³⁺, Li⁺ + L≤ −1Ogden 2017: Al se neextrahuje při žádném pH; Li v BPA datech nesorbovánhorní mez

Konstanty kovů jsou vztažené k volnému iontu kovu a koncentraci H⁺. Platí tedy jen spolu se speciací roztoku níže. Jsou to zdánlivé hodnoty pro síranové prostředí kolem I ≈ 0,02–2 a pro všechny BPA ionexy, protože TP 220 a MTS9600 mají stejnou funkční skupinu jako M4195.

Fit: podmíněná konstanta sorpce vs. pH

Podmíněná konstanta K = [M na ionexu] / ([M rozpuštěný] · [volná místa]) v L/mol, tedy Langmuirova afinita při daném pH, ve zředěném síranu. Plná čára je nový model, přerušovaná původní odhad (v1), body jsou literární data. Ogdenovy body jsou přepočtené přes poměr roztok/ionex a PHREEQC (Pitzer) na volné H⁺.

model 2026původní odhad v1data (Grinstead 1984, Ogden 2017)

Slabší závislost na pH (u Co, Zn, Cd zhruba 0,6 log/pH místo ≥ 1) model jen s formou ML nevysvětlí. Proto přibyla forma M(HL). U Cu nejde Grinsteadova K při pH 2 a Ogdenovo pH₅₀ v 1,6 M H₂SO₄ zároveň splnit. Kompromis log β = 7,6 leží mezi nimi a shoduje se s nezávislým odhadem z LFER.

PHREEQC: speciace výchozího nástřiku

Výchozí nástřik simulátorů je Cu 0,5, Ni 2, Co 1,5, Mn 1, Al 0,3 a Li 0,05 g/L se síranem 0,51 M při pH 2. Náboj je dorovnaný Na⁺ (0,79 M). Výpočet v phreeqc.dat, do kterého jsem doplnil NiSO₄° a CoSO₄° z WATEQ4F/MINTEQ. Iontová síla vychází I = 1,07.

Původní model bral veškerý rozpuštěný kov jako volný ion a sorpci tak nadhodnocoval zhruba 2×. Nový JS model počítá páry podle iontové síly a vychází v rozmezí asi 0,1 log od PHREEQC. Pro Na páry nepočítá, protože Na v modelu není.

PHREEQC: zdánlivé pKₐ HSO₄⁻ podle celkového síranu

pKₐ (koncentrační) — Pitzer, 21 °C

H₂SO₄Na₂SO₄ (pH 2)funkce v simulátorech

V H₂SO₄ i Na₂SO₄ závisí pKₐ do 1 M hlavně na celkovém síranu S. Do simulátorů jsem proto dal jednu funkci:

pKₐ(S) = 1,851 − 2,137·√S/(1+0,178·√S) + 0,377·S

Přesnost je ±0,04 do 1 M a ±0,25 do 3 M. Při 250 g/L H₂SO₄ (2,55 M) vychází pKₐ ≈ 0,15, takže eluent nese mnohem víc volných H⁺, než počítal původní model s pKₐ 1,6.

Citrát: komplexy kovů z databáze MINTEQ v4

Databáze minteq.v4.dat z distribuce PHREEQC (USGS) obsahuje kritické konstanty NIST 46 pro citrátové komplexy všech kovů z modelu kromě Li. Při pH 2–3 převládají protonované formy MH₂Cit⁺ a MHCit. Původní model počítal jen MCit⁻ s volným Cit³⁻, kterého je při pH 2,5 jen asi 10⁻⁷ celkového citrátu, takže komplexaci podcenil o 1–2 řády.

KovMCitMHCitMH₂CitMCit₂MHCit₂Zdroj
Cu²⁺7,5710,8713,238,9—MINTEQ v4 (NIST 46); dimer Cu₂Cit₂²⁻ (16,9) vynechán, < 2 % Cu
Ni²⁺6,5910,513,38,7714,9MINTEQ v4 (NIST 46)
Co²⁺6,1910,4412,79——MINTEQ v4 (NIST 46)
Mn²⁺4,289,6———MINTEQ v4
Al³⁺9,9712,85—14,8—MINTEQ v4
Li⁺1,036,45———analogie v MINTEQ chybí, převzato z Na⁺ (NaCit²⁻, NaHCit⁻)
H⁺pKₐ 3,128 / 4,761 / 6,396MINTEQ v4, shodné s dosavadními 3,13 / 4,76 / 6,40

log β při I = 0 a 25 °C pro M + n Cit³⁻ + j H⁺ ⇌ MHⱼCitₙ. V simulátoru se přepočítávají na iontovou sílu Daviesovou rovnicí, stejně jako ve Visual MINTEQ. Citrát vázaný v komplexech se odečítá z bilance volného citrátu a jeho protony jsou v bilanci H⁺.

model 2026 (JS v simulátoru)původní model v1PHREEQC + MINTEQ v4 (Davies)

Podíl rozpuštěného kovu jako volný ion v 0,5 M citrátu s výchozími koncentracemi kovů, bez ionexu, pH pevné. V celé mřížce 0,1–1 M citrátu a pH 1,5–5 se JS model od PHREEQC liší ve volném podílu kovu nejvýš o 0,05 u Cu, Ni a Co, o 0,08 u Mn a o 0,11 u Al. Zbytek jde hlavně na vrub jednodušší iontové síly v JS.

Past v PHREEQC verzi databáze: druhy zapsané s -gamma 0 0 (Co²⁺, Mn²⁺ a všechny citrátové komplexy, 1157 řádků) dostanou v PHREEQC Debye–Hückelův limitní zákon, kdežto Ni²⁺, Cu²⁺ a Cit³⁻ Daviesovu rovnici. Při I ≈ 0,15 to dává Co a Mn až 2× víc volného iontu než Visual MINTEQ. Referenční výpočty jsou proto s databází, ve které jsem tyto řádky odstranil (Davies pro všechny nabité druhy).

Co data říkají o iontových formách

PodmínkyPřevládající forma (model 2026)Opora v datech
Kondicionace H₂SO₄ při pH 3HL⁺ (≈ 82 %), protiont SO₄²⁻pK₁ 4,13; Ogden: nad pH 4,6 je víc než 50 % míst volná báze
Dodaný stavvolná báze / částečná H₂SO₄-sůl (FB/SO₄)datasheety M4195 a MTS9600
Záchyt Ni při pH 1–4Ni(HL)³⁺ převládá nad NiL²⁺ (poměr 1:1 při pH 4,2)nepřímo: slabá závislost K na pH, rezidua fitu. Test: H⁺ uvolněné na 1 Ni (model ≈ 0,1)
Cu při pH 0–3CuL²⁺, extrakce i v 1–3 M H⁺Grinstead (Cu drží i v 3 N H₂SO₄), Ogden pH₅₀ −0,5
Eluce 100–250 g/L H₂SO₄H₃L³⁺ / H₂L²⁺ s HSO₄⁻ jako protiontemOgden: předkontaktní forma nejspíš H₂L(HSO₄)₂; pK₃ odhad
Fe³⁺ v síranuanion Fe(SO₄)₂⁻ na HL⁺ (aniontová výměna, ne chelát)Ogden 2017 — v simulátorech zatím není

Kapacita míst

IonexN (CHN)mmol míst/g suchéPozn.
Dowex M41959,43 %2,24–2,25CHN (Wołowicz 2012; US 7157530). Datasheet Cu 35–42 g/L odpovídá zhruba 80 % míst.
Lewatit MonoPlus TP 22010,86 %2,58CHN (Wołowicz 2012), horní mez. V simulátorech změněno z 2,2.
Lewatit MDS TP 220—≈ 2,2odhad z Cu kapacity (min. 36 g/L)
Purolite MTS9600—≈ 2,2odhad z Cu kapacity (min. 35 g/L)

Co by model nejvíc zpřesnilo (vlastní měření)

  1. Vsádky Ni, Co a Mn při pH 1, 2, 3 a 4 v síranu, jaký skutečně máš (stejná iontová síla), s měřením rovnovážného pH a c kovu. Z toho se přímo nafitují log β ML a M(HL) pro tvůj ionex. Simulátor je počítá stejně.
  2. H⁺ uvolněné na 1 mol Ni (pH-stat nebo bilance kyseliny). Rozhodne mezi formou NiL²⁺ (≈ 1–2 H⁺) a Ni(HL)³⁺ (≈ 0,1 H⁺).
  3. Příjem H₂SO₄ volnou bází při 0,01–2,5 M. Určí pK₃ a podíl HSO₄⁻ v ionexu, což je klíčové pro eluci.
  4. Cu při 0,5–3 M H₂SO₄ (stopové množství). Vyřeší nesoulad Grinstead/Ogden, nejistotu ±1 log.
  5. Titrace dodaného ionexu NaOH: skutečné θ dodaného MTS9600 a kapacita míst.

Výpočetní skripty (PHREEQC přes phreeqpython, fit v SciPy) a mezivýsledky jsou uložené v /root/bpa-data-fit/ na VPS.

Zdroje